Winter Wonderland

   Největším letošním vánočním překvapením pro mě byla návštěva Winter Wonderland. Z odposlechu ostatních návštěvníků jsem si odvodila, že Winter Wonderland je součástí oslav vánočních svátků již po mnohá léta. Pro mě jako čerstvého přistěhovalce je letošní zima tou první, kdy mohu Zimní říši divů navštívit. Hned při vstupu jsem zjistila, že zůstat doma by byla veliká chyba.

 

   Ve Wonderlandu je plno možností pro všechny. Malí, velcí, staří, mladí - možností je tolik, že si zde všichni najdou, pro co přišli. Milovníci kolotočů, horských drah i dětských vláčků se rozhodně nebudou nudit. Nejsem velkým fandou podobných pouťových atrakcí, avšak pro úspěch akce jsem se dala přemluvit a na jeden roller coaster vyšplhala. A závěr? Přežila jsem a zase dlouho mě na podobnou věc nikdo nedostane.

 

 

 

    Winter Wonderland není jen poutí, je to místo trhů, punčů, specialit z celého světa i německého piva (nejen, samozřejmě). O zábavu mají tedy postaráno nejen milovníci horských drah, kolotočů a cukrových vat, ale také gurmáni, pivaři, milovníci (skvělých) wafflí i burgerů. S nákupem vánočních dárků zde může člověk také slušně pohnout, pokud se zaměří na část se stánky nabízejícími vše od zmenšenin londýnského oka až po doplňky do bytu. 

 

   Všichni jsou velmi svátečně naladěni, vůně punče a pražených mandlí tomu dodává tu pravou atmosféru, vánoční pohoda u dobré hudby může začít. Podobné akce mám totiž ráda také kvůli množství kapel, zpěváků a hudebníků z celého světa, kteří se na podobných místech objevují. Většinou jsou to ne příliš známí interpreti, o nichž mnoho lidí ještě neslyšelo, youtuboví profíci a zpravidla velmi dobří muzikanti. Hudba mladých začínajících nadějných hudebníků mě baví, jsem velký fanda youtubových coverů.

 

 

 



    Vánoční strom nesmí chybět ani tady. Vysoký, krásně ozdobený, s hvězdou na vršku. Ostatně, přesvědčte se sami. Krásné Vánoce.

 

 

 

 

Který strom se líbí nejvíce vám? A jak jste na tom s horskou dráhou? Milujete je a užíváte si podobná místa plná pouťových atrakcí nebo se jim raději vyhnete a dáte si punč? Nechejte mi komentář, pokud vás článek zaujal či se líbil. O dalších vánočních místech si můžete přečíst v předchozím článku.

 

 

 



Londýnský čas vánoční aneb pokud nemáte rádi všude mraky lidí, centru se raději vyhněte

   Obyčejně to platí obecně o centru Londýna, v předvánočním čase, a navíc o víkendu, je řídit se tímto pravidlem přímo nutností. A jelikož pravidla jsou od toho, aby se porušovala, nezbývá, než se ozbrojit nekonečnou trpělivostí, a vyrazit. Jiné to totiž nebude ani zítra, ani pozítří. Vánoce jsou tady, proto by bylo nehoráznou neslušností nenavštívit alespoň několik vánočních trhů. Duch Vánoc na nás ostatně útočí na každém rohu, a to už několik týdnů, ne-li měsíců.

   První zastávkou je Covent Garden. Vánoční strom stojí uprostřed vánočního veselí a velebí celému náměstí. Je postaven v gigantickém kbelíku, ve kterém by se miminko moderní maminky zlobřice pohodlně vykoupalo. Ale kvůli stromu sem nikdo nechodí, že. Co všichni chtějí zažít, jsou trhy. Navzdory faktu, že stánky se zbožím lišícím se různorodostí i kvalitou, pouliční umělce převlékající se za kdejakou postavu ze Startreku a předvádějící psí kusy, zde člověk potkává po celý rok, je tu i dnes moc lidí a málo místa.

Zdroj: http://1url.cz/pZC0

 
     Tentokrát jsem s sebou hloupě neměla foťák, kterým bych vše důkladně zdokumentovala, příště to napravím.  

    Covent Garden je místem, kam lidé chodí za typickými londýnskými trhy, místem, kde seženete londýnské turistické zboží i luxusní kosmetiku. V tomto období je na celý komplex navíc překrásný pohled a díky výzdobě vše přímo sálá vánoční atmosférou. Vánoční koule zavěšené nad hlavami nakupujících jsou jednou z největších ozdob. Pokud tedy člověk neví, kam by si zašel, aby se nechal pohltit tou pravou sváteční náladou, toto je jedno z těch míst.



Zdroj: http://1url.cz/GZCX

 

     V žádném případě však není jediné. Nebyla bych to já, kdybych na svém putování po vánočních stromech vynechala své oblíbené Trafalgarské náměstí. Pravé vánoční trhy jsem zde nezahlédla a později již neměla čas se přijít přesvědčit, zda se zde vůbec nachází, nejspíš to bylo pouze mé zbožné přání, avšak vánoční strom stojí i zde a ani za něj se Londýňané rozhodně stydět nemusí.



Zdroj: http://1url.cz/MZCO

     Musím uznat, že vánoční kabát náměstí sluší, především po setmění vypadá toto místo kouzelně, až s nádechem romantiky. Fontány i Christmas tree září ve tmě a sváteční nádech dodávají i muzikanti hrající vánoční koledy, které jsem zde při večeru zaslechla. Poslední, co tomu všemu chybí, jsou padající vločky sněhu. Nechám se překvapit, zda se mi letos poštěstí alespoň trošku toho sněhu vidět padat.  

 

    O vánočním místě, které jsem letos navštívila poprvé, si můžete přečíst příště. Winter Wonderland pro mě bylo jedním z největších letošních překvapení, proto si na něj vymezím samostatný článek. Tentokrát s vlastními fotkami.

 

Poprvé ve městě

   Ten pocit, když člověk poprvé vystoupí z metra na Trafalgarském náměstí. Pozdraví se s Admirálem Nelsonem. Nahlédne do Národní galerie. Poprvé je schopen se (ne)ztratit v londýnském metru. Vyzkouší rybu s hranolky, což je jídlo turisty považované za britské národní jídlo. Shlédne své první představení na West End. Zaplatí svůj první nákup v Primarku. Vyleze do patra červeného autobusu. Nechá se vyfotit před katedrálou svatého Pavla. Ten pocit je k nezaplacení. Londýn učaroval již mnohým, ať už svým obyvatelům či turistům bez rozdílu věku, politického či náboženského vyznání. Londýn se zkrátka musí zažít.

 

 

 

   V prvních momentech chce člověk vidět to, o čem všichni mluví. Vždyť svézt se na londýnském kole je být opravdová nádhera a divadlo na Leicester square je vyhlášené po celém světě. A mít turistickou fotku ve Westminsteru je takřka povinností.

 

    Ano, toto velkoměsto má neuvěřitelnou atmosféru a upřímně neznám lepší způsob, jak strávit odpoledne, než se ztratit v londýnských uličkách, dát si pivo v hospůdce, která zrovna jakoby náhodou postává na rohu, když člověk umírá žízní, či ochutnat další ze specialit světové kuchyně, kterou jste ještě nestačili okusit. Procházka kolem řeky může být dalším programem dne a může se stát, že zabere celé odpoledne, pokud narazíte na to správné místo. Pak ovšem musíte počítat s tím, že neodejdete s prázdnou. :)

 

   Jedno z mých nejoblíbenějších míst turistického charakteru je Trafalgar square s již zmiňovanou sochou admirála Nelsona, nejlépe v noci, když fontány hrají všemi barvami a Národní galerie je tou nejlépe osvětlenou ozdobou celého náměstí.
 



 

   Už je tomu pár chvil, co jsem jako turista obcházela hlavní památky Londýna, užívala si veřejná místa a focení náhodných lidí u jednotlivých památek. Dávno jsou ty doby, kdy jsem to byla já, kdo se nechal fotit u Tate Modern a na Trafalgarském náměstí (i když ne, tam se vyfotím znovu a ráda). Smutné? Jen tak na půl. Londýn má stále co nabídnout. I když mi občas tyhle časy chybí, výhodou je, že člověk začne objevovat místa, která v příručkách nenajde. A i ta stojí za to, to není doufám třeba dodávat. O těch ale zase někdy příště.



Tomáš v Londýně aneb stovky Čechů pohromadě

    ...a Slováků samozřejmě taky. Ti všichni se shromáždili na jednom místě za jediným účelem: koncert Tomáše Kluse. Na tom by nebylo nic až tak překvapivého, Tomáš si za léta působení v šoubyznysu vytvořil hojnou skupinu fanoušků a jeho koncerty jsou natřískané až na půdu. Nezvyklým faktorem tedy není kdo hrál, ale kde.

    Tomáš se i s celou svou bandou na několik dní přestěhoval směrem ostrovy, na kterých se právě nacházím i já, aby se zastavil nejdříve v Manchestru (jeho duše je přece z Manchestru) a poté v Londýně. Tam jsem si na něj počkala i já s kamarádkou.  

    29. listopad byl v mém kalendáři tedy zvýrazněn tlustou fixou, která říkala: Už se to blíží! Téměř jsem odškrtávala dny jako malá holka těšící se na Vánoce. Nakonec ten den a později i večer nadešel a ačkoli náš večer nezačal příliš slavně, koncert stál za veškeré venkovní mrznutí.

   Jedním z každodenních utrpeních velkoměsta je dojíždění. Pokud člověk bydlí na periferii, jako já, za veškerou zábavou musí dojet do centra, což je vzhledem k velikosti města záležitost dlouhodobá. Zkrátka, trvá to. Proto není až tak úplně těžké přijít pozdě. Vlastně, co jsem se přestěhovala, chodím pozdě téměř stále. Naprosto dokonale můj vztah s londýnským metrem vystihuje následující obrázek:



Zdroj: http://1url.cz/SZDr (To je jedno... Stejně jdu pozdě.)

  Tuto malou odbočku v tématu rychle vysvětlím. Ačkoli při každém pokusu jít ven zápasím s časem, tentokrát se mě i mé společnici na večer podařilo dorazit na místo určení naprosto včas, ne-li s předstihem. V 7.30, jak stálo na pozvánce, jsme obě stály v blízkosti haly, kde každou chvíli měl ten velký večer začít. Bohužel jsme jaksi v zápalu konverzace přehlédly řadu táhnoucí se až za roh. Lépe řečeno za další dva rohy, jak se ukázalo o trochu později, kdy nám už bylo příliš divné, že lidé stojící na opačné straně ulice si frontu fotili. "Zase tak dlouhá přece není," říkaly jsme si, než jsme zjistily, že jsme viděly pouze její půlku. Tu slabší, musím podotknout. Než jsme se dostaly dovnitř, uplynula hodina a půl. Jednou se nám ta dochvilnost takhle vyplatila, takže příště.. viz obrázek výše. :)

   Pak ovšem přišla minuta M a veškerá zima i pročekaný čas byl zapomenut. Již úvodní píseň publikum nastartovala tak, jak to dokáže jen Tomášova hudba.  Ačkoli ji poslouchám už pár let, na koncert jsem se ještě nedostala. O to krásnější chvíle to byla. Tomášova energie naplnila celou halu, jeho vtípky rozesmávaly všechny přítomné a hudba vyloudila úsměv na tváři nejednomu Čechovi, který zabloudil do dalekého království. Jirkova kytara tomu všemu přidávala na líbeznosti a on dokázal, že si zaslouží titul "kytarový král", který mu byl neoficiálně mezi jeho příznivci udělen.

  Po koncertu následovalo pár chvilek, které Tomáš věnoval fanouškům. Nadšené jsme z koncertu odcházely nejen díky skvělé atmosféře, ale také kvůli možnosti krátce si popovídat s našim oblíbencem a úlovkům, které se nám podařilo ukořistit. Seznam písní londýnského koncertu i s Tomášovým podpisem mi dnes visí na zdi a nepředpokládám, že by se v nejbližší době objevilo něco, co by jeho místo zaujalo.

  Zkrátka, bylo nás tam opravdu hodně, hala byla veliká, atmosféra parádní, hudba jedinečná, tudíž jsme si užily nádherný večer v českém duchu. Takových je tady jako máku, tedy není divu, že tento zážitek vstřebávám ještě dnes.

Veronika zakládá blog

   Rozhodla se, že z notýsků se srdíčky a bločků na poznámky již vyrostla. Že psát do šuplíku (čtěte do souboru v počítači) jí nestačí. Že má dostatek slov na to, aby se dokázala vyjádřit. Že ty její výplody možná někdo někdy bude chtít číst. A tak je zde. Se svým novým notebookem, poznámkovým blokem, bez kterého to nejspíš nepůjde, hlavou plnou nápadů, srdcem na dlani a spisovatelskou duší, která chce vyprávět.

   Pokud je na světě něco, co mi dokáže vyloudit úsměv na tváři, je to sbalený batoh, foťák v ruce a letenka do neznáma. Neznám lepší pocit, že než s pár bankovkami v kapse vystoupit z letadla, a nevědět, zda si mě na letišti domluvený odvoz skutečně vyzvedne a já budu mít v noci kde spát. Kdy doufám, že zajištěná práce bude skutečně ta, kvůli které se ráno vyplatí vstávat. Zanedlouho tomu bude šest měsíců, kdy jsem tento slastný pocit zažila naposledy, proto bych si ráda připomněla všechna místa, která jsem od onoho výstupu na londýnském letišti viděla.  

   Jsou místa, která s radostí doporučíte. Ta, která vám vezmou dech a udrží vaši pozornost na celé hodiny, strašidelná, romantická. Kam se rádi vypravíte ve čtyři ráno za východem slunce. Kde dělají výtečné burgery. Do kterých se zamilujete na první pohled jen proto, že jsou. Pak jsou ta, kterým se podruhé s radostí vyhnete obloukem, a do konce života se budete stydět, že jste tam kdy strčili nos. O všech těchto místech chci psát. Také o všem, co mě potká, co mě zaujme, rozpláče či rozesměje. O všem, co ve mě vzbudí pocit, že stojí za to sbalit svých pár švestek a vyjet za hranice svých možností s pár librami v kapse, že se stojí za to to risknout.

   Pusťme se do toho, nemůžu se dočkat.